Stručné dějiny domorodců

„Samotný inkoust, kterým jsou psány všechny dějiny, je pouhým tekutým předsudkem.“
Mark Twain

Od evropské invaze do Austrálie v roce 1788 byli domorodci po tisíce let utlačováni do světa nepřirozeného pro jejich existenci. Nejprve přišel příliv cizinců, kteří s sebou přinesli nemoci, jež zdecimovaly bezprostřední populaci sydneyských kmenů. Odhaduje se, že v roce 1788 obývalo ostrovní kontinent více než 750 000 domorodců. Kolonisté byli vedeni k přesvědčení, že země je terra nullius („země nikoho“), navzdory tomu, co viděl poručík James Cook v roce 1770 během své plavby po východním pobřeží Austrálie.

„… byli tak nevědomí, že si mysleli, že na zemi existuje jen jedna rasa a tou je bílá rasa. Takže když kapitán Cook poprvé přišel, když poručík James Cook poprvé vkročil na wangalskou půdu nad Kundulou, která se dnes jmenuje Kurnell, řekl, aha, pojďme někde vyvěsit vlajku, protože tihle lidé jsou negramotní, nemají žádné ploty. Nepochopili, že nepotřebujeme ploty … že jsme tady zůstali šest až osm týdnů, pak jsme se přestěhovali někam jinam, kde byla spousta tuckerů a léků z buše, a stěhovali jsme se dál a pak jsme se vrátili za dvanáct měsíců, až se všechno jídlo osvěžilo … „1
zesnulá tetička Beryl Timbery Bellerová

Nebylo by přehnané tvrdit, že ostrovní kontinent byl v době tohoto Cookova tvrzení ve vlastnictví více než 400 různých národů. Když první flotila dorazila do Sydneyské zátoky, byl prý kapitán Philip ohromen Cookovou teorií o terra nullius: „Při plavbě do Sydneyské zátoky jsme viděli, jak domorodci lemují břeh, třesou kopími a křičí.“

Obyvatelé země

Klany v oblasti Sydney – s laskavým svolením Dr. Val Attenbrow, 2010

Po tisíce let před příchodem Evropanů obývaly severní Sydney různé domorodé klany. Žili především podél předpolí přístavu, lovili ryby a lovili ve vodách a vnitrozemí této oblasti a sbírali potravu v okolní buši. Byli soběstační a harmoničtí a neměli potřebu cestovat daleko od svých pozemků, protože zdroje v jejich okolí byly velmi bohaté a obchod s ostatními kmenovými skupinami byl dobře zaveden. Lidé se pohybovali po své zemi v souladu s ročními obdobími a k zajištění přežití jim stačilo strávit prací asi 4-5 hodin denně. Díky tak velkému množství volného času, který měli k dispozici, si vytvořili bohatý a složitý rituální život – jazyk, zvyky, spiritualitu a právo – jehož jádrem bylo spojení se zemí.

Objevení a příchod Evropanů

Příchod poručíka Jamese Cooka v roce 1770 znamenal pro tento starobylý způsob života začátek konce. Cookova objevitelská výprava vyplula s instrukcemi zmocnit se jižního kontinentu, pokud byl neobydlený, nebo se souhlasem domorodců, pokud byl obsazený. Ať tak či onak, měl být dobyt. Po svém příjezdu prohlásil poručík Cook zemi, kterou nazval Nový Jižní Wales, za majetek britského krále Jiřího III. a ignoroval nepříjemnou skutečnost, že země již byla dobře osídlena. Tím, že se ani nepokusil získat souhlas domorodců, započal právní fikci, že Austrálie je pustá a neobydlená (terra nullius: více informací).

Po Cookovi poměrně brzy připlula v lednu 1788 První flotila pod velením kapitána Arthura Phillipa, jejímž úkolem bylo založit trestaneckou kolonii a převzít kontrolu nad Terra Australia za účelem osídlení.

Jak jsme postupovali proti proudu řeky, zjistili jsme, že domorodci jsou snesitelně početní, a dokonce i v ústí přístavu jsme měli důvod usoudit, že země je lidnatější, než si pan Cook myslel. Při příjezdu zásobovací lodi do zálivu 18. dne v měsíci se totiž shromáždili na pláži na jižním pobřeží v počtu ne menším než čtyřicet osob, křičeli a dělali mnoho neohrabaných znamení a gest. Toto vystoupení vzbudilo maximální zvědavost, ale protože opatrnost zakazovala několika lidem, aby se bezmyšlenkovitě odvážili mezi tak velké množství lidí, a na severním břehu byla zpozorována skupina pouhých šesti mužů, guvernér se okamžitě vylodil na této straně, aby se zmocnil tohoto nového území a navázal styk mezi jeho novými a starými pány.
Watkin Tench, leden 1788

První akt vlastnictví půdy Evropany přišel během čtyř dnů po příjezdu, když skupina mužů z lodi HMS Sirius vystoupila na břeh, aby vyklidila půdu a získala přístup k sladké vodě. Do 26. ledna našla první flotila cestu do zátoky Sydney Cove a vylodila se tam v přístavu.

Život domorodců očima Evropanů

První Evropané se při prvním setkání s domorodým způsobem života dívali na domorodce nelibě.

Tento úryvek je převzat z deníku Watkina Tenche, důstojníka první flotily:

Nezdá se, že by tito ubozí tvorové měli nějaké stálé obydlí; někdy spí ve skalní jeskyni, kterou si udělají teplou jako pec, když uprostřed ní zapálí oheň, a usadí se zde třeba na jednu noc, další noc pak v jiné. Jindy (a domníváme se, že většinou v létě) se na jeden nebo dva dny ubytují v bídném vigvamu, který si vyrobí z kůry stromu. V lesích u vody jsou roztroušeny po dvou, třech, čtyřech; u vchodu do nich se povalují nějaké ústřicové, hlemýždí a svalnaté (sic) mušle, ale ne v takovém množství, aby to svědčilo o tom, že tyto chýše jsou jejich stálým obydlím. Setkali jsme se s některými, které se zdály být zcela opuštěné, skutečně se zdá být zcela zřejmé, že jejich obydlí, ať už jsou to jeskyně nebo vigvamy, jsou společná všem a střídavě je obývají různé kmeny.

Příbuznost se zemí

Pro domorodce a v tomto případě pro klany žijící na severním pobřeží Sydney nemohlo být nic vzdálenějšího pravdě. To, co první kolonisté nikdy nepochopili a co možná mnozí Australané začínají chápat až nyní, bylo, že životní styl domorodců byl založen na naprosté spřízněnosti s přírodním prostředím. Moudrost a dovednosti získané po tisíciletí jim umožňovaly maximálně využívat jejich prostředí. Pro domorodce byly úkony, jako je zabíjení zvířat pro potravu nebo stavba přístřešku, prodchnuty rituály a spiritualitou a prováděny v dokonalé rovnováze s okolním prostředím.

… od nepaměti věříme jako domorodci, že Austrálie je tu od prvního východu slunce, naši lidé tu byli spolu s kontinentem, s prvním východem slunce. Víme, že nám naši zemi darovali Baiami, máme posvátnou povinnost tuto zemi chránit, máme posvátnou povinnost chránit všechna zvířata, ke kterým máme vztah prostřednictvím našeho totemového systému …1
Jenny Munro, národ Wiradjuri

Potravin byl dostatek, stejně jako čerstvé vody a přístřeší. Vše potřebné pro plodný a zdravý život bylo snadno dostupné. Nemělo to tak však zůstat. Příchod Britů přinesl ozbrojené konflikty a nedostatek porozumění, což předznamenalo zánik severních sydneyských klanů spolu s dalšími národy sydneyské pánve – Dharawalů na jihu a Dharugů na západě. Problémem se brzy stal nedostatek potravin. Početná bělošská populace vyčerpávala ryby lovem do obrovských sítí, snižovala populaci klokanů neudržitelným lovem, vyklízela půdu a znečišťovala vodu. V důsledku toho se domorodci v celé Sydneyské pánvi brzy ocitli na pokraji vyhladovění.

Nemoci a devastace

Nemoci zasadily smrtelnou a rozsáhlou ránu domorodcům, kteří byli do té doby po tisíce let izolováni od nemocí, jež řádily v Evropě a Asii. Neměli žádnou odolnost proti smrtícím virům, které přenášeli námořníci a trestanci, jako byly neštovice, syfilis a chřipka. Za necelý rok zemřela na neštovice více než polovina původního obyvatelstva žijícího v Sydneyské pánvi. Oblast, která kdysi žila pestrou směsicí domorodých klanů, nyní utichla.

Každá loď, která plula přístavem, je našla ležet mrtvé na plážích a v jeskyních ve skalách… Většinou je našli se zbytky malého ohně po obou stranách a s trochou vody, která jim zůstala na dosah.
Poručík Fowell, 1789

Je těžké pochopit, jak ničivá byla tato událost pro domorodé klany v oblasti Sydney. Bennelong sdělil soudci Advokátu Davidu Collinsovi, že kmen jeho přítele Colebeeho se zmenšil na pouhé tři lidi. Svědci nemohli zůstat bez dojetí.

V té době u nás žil jeden domorodec; když jsme ho vzali do přístavu, aby vyhledal své bývalé druhy, ti, kteří byli svědky jeho výrazu a agónie, také nemohou nikdy zapomenout. Úzkostlivě se rozhlížel kolem sebe v různých zátokách, které jsme navštívili; na písku nebylo možné najít ani stopu po lidské noze; výkopy ve skalách byly plné hnijících těl těch, kteří padli za oběť nepořádku; nikde nebylo možné potkat živého člověka. Vypadalo to, jako by mrtví, prchající před nákazou, nechali mrtvé pohřbívat mrtvé. Nějakou dobu zvedal ruce a oči v tiché agónii; nakonec vykřikl: „Všichni mrtví! všichni mrtví!“ a pak svěsil hlavu v žalostném tichu, které zachoval po zbytek našeho výletu. Několik dní poté se dozvěděl, že těch několik jeho společníků, kteří přežili, uprchlo do přístavu, aby se vyhnuli moru, který tak strašlivě řádil. O jeho osudu jsme se již zmínili. Padl za oběť své vlastní lidskosti, když do města přivedli Bú-rúna, Nan-bar-raje a další lidi zasypané výrony neřádu. Při návštěvě Broken Bay jsme zjistili, že se její účinky neomezily jen na Port Jackson, neboť na mnoha místech byla naše cesta pokryta kostlivci a se stejnými výjevy jsme se mohli setkat v prohlubních většiny skal tohoto přístavu.
Soudce advokát David Collins, 1798

Kolonisté během několika měsíců zničili způsob života, který přečkal britské dějiny o desítky tisíc let, a lidé si brzy uvědomili, že vetřelci nejsou odhodláni k ničemu menšímu než k úplné okupaci země.

Většina osadníků považovala domorodce za něco podobného jako klokany, dingy a emu, za podivnou faunu, kterou je třeba vyhubit, aby se uvolnilo místo pro rozvoj zemědělství a pastvin.

Sám jsem slyšel jednoho vzdělaného muže, velkého vlastníka ovcí a dobytka, tvrdit, že zastřelit domorodce není o nic horší než zastřelit divokého psa. Od jiných jsem slyšel tvrdit, že je to dáno Prozřetelností, že černí zmizí dříve než bílí, a že čím dříve se tento proces uskuteční, tím lépe pro všechny strany. Obávám se, že takové názory do značné míry převládají. Zcela nedávno v přítomnosti dvou duchovních vyprávěl jeden vzdělaný muž jako o dobré věci, že byl jedním ze skupiny, která pronásledovala černochy v důsledku toho, že se na ně vrhl dobytek, a že si je jistý, že jich zastřelili až sto. Kdyţ mu bylo domlouváno, tvrdil, ţe na tom není nic špatného, ţe je absurdní se domnívat, ţe mají duši. V tomto názoru se k němu připojila další přítomná vzdělaná osoba.
Biskup Polding, 1845

I přes tyto dopady vedli domorodci po mnoho let partyzánskou válku. V místě, které osadníci přejmenovali na Woodford Bay, nyní v Longueville v Lane Cove Council, byl v roce 1790 postaven stockade na ochranu dřevorubců a sekáčů trávy před útoky místních klanů. Útoky byly proti Britům podnikány i jinde (více informací), nicméně „vymýcení“ bylo z větší části snadné. Neštovice zničily více než polovinu obyvatelstva a ti, které nemoc nezničila, byli vysídleni, když byla vyklízena půda pro osady a farmy. Domorodci, zbavení půdy, která je tak dlouho živila, se stali závislými na bělošských potravinách a oblečení. Alkohol, který Britové používali jako prostředek obchodu, posloužil k dalšímu rozbití tradičních společenských a rodinných struktur.

Evropská civilizace zdevastovala v okamžiku, který se rovná mrknutí oka, nesrovnatelný a starobylý národ. Protože naprostá většina klanů žijících v Sydneyské pánvi byla v důsledku invaze v roce 1788 vyvražděna, byly příběhy této země navždy ztraceny. Většinu toho, co o klanech ze severní části Sydney víme, musíme čerpat z jejich archeologických pozůstatků. Middeny, přístřešky, rytiny a umělecké pozůstatky života původních obyvatel jsou hojné v celém regionu, ale nezůstal nikdo, kdo by odhalil jejich konkrétní význam nebo dávný význam. Neexistují žádná svědectví z první ruky, která by podávala pohled domorodců na to, co se dělo.

Objevování historie

Domorodá historie byla předávána formou příběhů, tanců, mýtů a legend. Snění je historie. Historie toho, jak se svět, který byl bez rysů, proměnil v hory, kopce, údolí a vodní toky. Snění vypráví o tom, jak vznikly hvězdy a jak se objevilo slunce.

V metropolitní oblasti Sydney se nacházejí tisíce domorodých památek, více než 1000 jen v oblastech partnerské rady AHO. Tato místa jsou denně ohrožována zástavbou, vandalismem a přírodní erozí. Tato místa nelze nahradit, a jakmile jsou zničena, navždy zmizí. Lokality, které se nacházejí v oblastech rad Lane Cove, North Sydney, Willoughby, Ku-ring-gai, Strathfield a Northern Beaches, jsou stále v přiměřeném stavu a mají důležitou roli v naší historii. Domorodí obyvatelé, kteří kdysi tuto oblast obývali, zde zanechali důležité doklady o své minulosti a způsobu života před kolonizací. Všechny domorodé lokality jsou pro domorodé obyvatele významné, protože jsou dokladem minulého osídlení Austrálie domorodci a jsou ceněny jako spojnice s jejich tradiční kulturou. Důraz je kladen na vědecké zkoumání kamenných technologií, neboť studiem výrobních technik a zvířat s nimi spojených lze získat mnoho poznatků, které vypovídají o každodenním tradičním životě. Vodítka k tomu, k čemu tato místa sloužila, lze také odhadnout na základě rozhovorů se staršími z jiných částí Austrálie, kde se tradiční znalosti neztratily v takové míře.

1. Citace z rozhovoru z roku 2007, otištěno v Currie J (2008) Bo-ra-ne Ya-goo-na Par-ry-boo-go Yesterday Today Tomorrow: An Aboriginal History of Willoughby Willoughby City Council.

.