O pivu a chmelu

Chmel pochází z Asie. Již v Mezopotámii a ve starém Egyptě lidé vyráběli nápoje z obilí a dalších rostlin. Suchý chmel používali při vaření piva také staroslovanské národy, které jej na naše území přinesly při svých stěhováních.
Jako kultura se chmel pěstoval již v osmém a devátém století ve Francii a Bavorsku. V té době se pivo vařilo v klášterech a chmel se pěstoval všude tam, kde byly pivovary. Teprve později se začal pěstovat na místech, která byla optimální z hlediska polohy, půdy a klimatu. Rozkvět chmelařství nastal v 16. století. V Evropě bylo centrum pěstování chmele v Čechách a Bavorsku.

První zmínka o používání chmele k vaření piva na území Slovinska pochází z doby kolem roku 1160 z urbáře zemana ze Škofja Loky. Zlom v rozvoji chmelařství na slovinském území nastal za vlády Marie Terezie, kdy byly v letech 1764-1767 založeny zemědělské spolky, které podporovaly a propagovaly zavádění různých průmyslových rostlin včetně chmele. Intenzivnější pěstování chmele začalo na území Dolní Savinjské doliny po roce 1870.
První chmelovou plantáž v Dolní Savinjské dolině vysadil v roce 1876 na panství Novo Celje Josip Bilger, který byl v té době správcem panství. Oficiální začátek pěstování odrůdy chmele Savinja Golding byl v roce 1886, kdy Janez Hausenbichler a Karl Haupt provedli první zkoušky.

Pivovarnictví má ve Slovinsku také bohatou historii. První doklady svědčící o vaření piva na našem území pocházejí ze 13. století. Na konci 19. století se malé pivovary rychle rozšiřovaly po celé zemi a ty největší byly schopny uvařit až 3 000 hl piva. Po první světové válce se všechny slovinské pivovary spojily do akciové společnosti. Vrhnika a Mengeš přestaly vařit pivo v roce 1922 a rok 1925 byl osudný pro Kočevje, Kranj a Žalec. Po 2. světové válce vznikly tři velké pivovary: Union, Laško a Talis. Začaly vznikat nové menší pivovary, například domžálský pivovar Adam Ravbar, pivovar Kratochwill a další.

.